K. Schwarzenberg (dále jen K. S.) dlouhodobě adoruje rakouského maršála Radetzkého von Radetz. Ten sice pocházel ze starého českého šlechtického rodu, ale po celou svou kariéru pracoval ve prospěch zájmů rakouské monarchie a v ní vládnoucí dynastie. A přesto se K. S. a jemu podobní „Rakušáci“ dožadují návratu Radetzkého pomníku na Malostranské náměstí, tedy na původní místo, ze kterého byl pomník po 28.říjnu 1918 odstraněn. V logice věci proto K.S. musel reagovat na můj článek v LN z 23. 5. „Kdo jsou čeští vojevůdci“.

Smyslem mého článku ovšem primárně nebylo věnovat se vrtochům starého muže, determinovaného svou příslušností k šlechtické entitě. Chtěl jsem článkem sdělit zejména to, že tradice první republiky je hluboce demokratická a národní. A mám–li říci i to, co jsem sice neřekl, ale co z toho plyne. Není aristokratická a už vůbec, ale vůbec v ničem nenavazuje programově na starou habsburskou monarchii.

Nemá smysl hovořit o nevídaně obrovských konfiskacích majetku skutečné české šlechty a českých měst po Bílé Hoře. O emigraci desítek tisíc Čechů protestantského vyznání v té době do ciziny ani nemluvě. To, že dynastie „odměnila“ českým majetkem cizáky a vytvořila z nich de facto novou šlechtu Českých zemí, o tom není jistě sporu. Ale možná, že i to je podle K. S. ahistorické.

Vládnoucí dynastie spolu s katolickou církví tak utlumily rozvoj Čech a Moravy v hospodářské oblasti. To vypadá jinak, než jako „kromobyčejný vzestup českého národa", o němž píše K. S.

Chtěl bych vidět, co by na obnovení pomníku Radetzkého řekla např. italská ambasáda. Vždyť Radetzký byl velitelem rakouských vojsk, která systematicky potlačovala italské osvobozenecké hnutí. A svými nespornými vojenskými schopnostmi dokázal, že Itálie byla sjednocena o řadu let později, než kdyby na místě schopného Radetzkého byl generál průměrné úrovně.

No, a pokud jde o husity, to je stará slabost Schwarzenbergů. Vždyť to byl právě Karel Schwarzenberg, předek našeho K. S., který 25. 11. 1889 na českém sněmu, coby mluvčí české šlechty na adresu husitů řekl: „ My nejsme potomci oné husitské šlechty, která protestovala roku 1415 na sněmu českém proti koncilu kostnickém… My vidíme v husitech ne slavné bohatýry, ale bandu lupičů a žhářů, komunisty 15. století a my, Schwarzenbergové budeme bojovat proti všem novohusitům s touže rázností jako pánové z Růže bojovali proti starým husitům“ (citováno podle monografie J. Dolejší, L. Kříže: Husité. Vrchol válečnického umění v Čechách, Praha 2009).

Zřejmě je to rodové, prostě K. S. si nemůže pomoci, musí zlehčovat Žižku a naopak vyzdvihovat válečníka ze své společenské vrstvy, tedy z aristokracie.

Ještě se zastavím u jiného předka K. S., K. Schwarzenberga (o němž naopak K.S.ve svém článku píše), jehož náčelníkem štábu v bitvě u Lipska byl právě Radetzký.

Nevím, jestli bych zrovna chtěl vidět tak jednoznačně vítězství aristokratické reakce, vedené ruským carem Alexandrem I. či rakouským císařem Františkem I. nad Napoleonem Bonapartem právě u Lipska. Napoleon, ať je to jak chce, byl dědicem francouzské revoluce a přinesl do feudální Evropy Schwarzenbergů a Radetzkých a jejich panovníků, světlo legislativy, vzniklé v době francouzské revoluce. Mám na mysli hlavně občanský zákoník, uplatněný v mnoha evropských zemích obsazených Francouzi či pod jejich vlivem.

Chtěl bych proto připomenout, že první Československá republika se hlásila k tradicím francouzské a americké revoluce. A nikoliv k tradici nějaké aristokratické koterie, ze které vyšel K. S. To si u Masaryka, Beneše, Švehly či Kramáře neumím vůbec představit...